Jenomže plány se nesplnily, jak už to tak bývá.
Výlet začal deštěm hned po výjezdu z Prahy. Pršelo až do Oberalppassu, kde jsme chtěli přespat, abychom se aklimatizovali částečně již cestou.
Po výstupu z auta déšť zesílil a přidal se vítr. Stan nebylo za co uchytit, kolíky do země dát nešly a kameny kolem taky žádné nebyly. A to podle předpovědi tady už pršet dávno nemělo.
Pršelo vydatně celou noc a ještě ráno. Takže ze stanu jsme vytvořili mokrou kouli, z oblečení o něco menší kouli a pokračovali do Randy.
Tady už naštěstí vysvitlo sluníčko.
Vystupujeme na Domhütte, kde se Ledviňáci ubytují - k překvapení chataře dokonce na tři dny.
My šetříme penízky a spíme v původně Davidově "útočném" stanu.
Na druhý den odpočíváme a odpočinkově vyjdeme na Hochgroächte (3740m). K našemu neštěstí je tento den opravdu krásné počasí. Tomu ale už tak není v den našeho výstupu na Dom. Opakuje se situace jako před dvěma lety - mlha, chumelenice, vítr. Michal k tomu dodává, že tehdy bylo počasí spíše lepší.
Na Festijochu tedy na Festigrat neodbočujeme a v mlze stoupáme normálkou. Počasí se naštěstí vylepšuje, sluníčko vysvitne, i když hroznou zimu odežene až o dost později.
Další dny má být už jen ošklivo. Zinalrothorn zachumelil a výstup se tak stává mnohem obtížnější. Sestupujeme do údolí a přesouváme se do Saas Fee. Tady další den vyrážíme na "lanovkovou čtyřku". První ranní lanovkou za "pěkný" peníz vyrážíme na Mittel Allalin, odkud pokračujem na Alphubel přes hřebínek na Feechopf. Moc pěkný lezecký hřebínek, užíváme si pěkné výhledy všude kolem. V závěrečné části sněhového výstupu nás trochu zdržuje ukecaná skupina (víc mluví než jdou). Strmější ledová část naštěstí docela drží a jsou tu i nějaké záchytné tyče. Na vrcholovém plató se už začíná zatahovat. Sestupujeme mezi trhlinami Feegletscher na Längflue, je docela teplo a ledovec je vcelku natátý. Sjíždíme lanovkou do Saas Fee, v kempu dobalíme stany a frčíme do Prahy. Počasí mát být už jen špatné.:-(
Další foto na Šodúdu...