Tento výlet se vyvíjel asi tak, že všichni chtěli někam jet, ale nikdo nevěděl kam. A předpověď počasí nám to moc neulehčila. Jerry nakonec přišel s nápadem jít přechod Totes a vyjít známou ferratu na Grosser Priel. Já, v naivitě, že to nemusí být špatné, jsem moc neprotestovala, ačkoli v Totes jsem byla pomalu vícekrát než v Krkonoších. Protesty začaly až na místě.

No, radši to shrneme. Pozitiva výletu byla, že počasí bylo nakonec docela dobré. Vedle toho jsme jeli Zebrou (v té době netuše, že Zebra už dlouho nebude).
Negativa byla, že všechny winterraumy, na které jsem se tešila, byly přecpané nějakýma Čechama. Ještě, že někteří byli prozíravější než my a měli vlastní spacáky pro spaní venku. Přesto tam bylo dost Čechu neprozíravých (např. já) a dost jiných národností, podobně prozíravých jako já.
První sníh nám to trochu stížil, cesta byla špatná (+ kluzské plotny). Můj hlavní cíl výletu - Spitzmauer, jsme tak nestíhli.
Na Prielschutzhausu nebyla voda. Letmo si vzpomínám, jak jsme za jistou německou dívčinou v "tlustých sklech" šli hledat vodu někam hrozně daleko pod chatu.
No a pak ta ferrata. Pro příště vím, že je potřeba navštívit posilovnu, a to nejen jednou....

No, ale zase je na co vzpomínat!:-)