Úvod Lidé a život v Indii Užitečné info a ceny Další foto... ZPĚT na Irčairču	TREK PŘES SEDLO KANJI LA Z Kargilu do Rangdumu Ráno mně vzbudí muezín se svou zpěvnou modlitbou. Uvědomuji si, že z budhistické části Ladakhu jsme se rychle přesunuli do té muslimské. Vyrážíme nakoupit něco ke snídani, město víceméně ještě spí. Taxikář si nás přišel zkontrolovat, jestli se chystáme na cestu. Cesta do Rangdumu je opravdu o dost horší než včera. Je to samá díra, cestující v zadní části auta to občas pěkně nakopne. Po nějaké době se tedy střídáme a musím říci, že mě z toho nadskakování ke konci také dost bolely záda. Projíždíme menší vesnice, ženy chodí hodně zahalené v muslimských šátcích, jen občas se vyskytne nějaká budhistka bez šátku. V Rangdumu jsme za 5 hodin. Z počátku nastávají trochu zmatky, jestli se necháme dovézt ke klášteru (viditelný v dálce), či zda zůstaneme ve vesnici na jídlo. Zvítězí jídlo - rýže s fazolemi a kukuřicí. Přebalujeme batohy a šup s nimi na záda; ve 4000 m.n.m. jsou lehounké jako pírka. Jdeme směrem ke klášteru. Michal ho moc navštívit nechce, ale já hlásím, že já ho navštívit jdu, neboť jsem v průvodcích četla o jeho autentičnosti. Nakonec jdou na obhlídku všichni i Michal. U kláštera je vojenská základna, zde si nás řádně zapisují. Na oplátky necháváme vojáky hlídat naše batohy a do kopce s klášterem jdeme nalehko. Klášter je opravdu poměrně klidné místo. Jsou tu jen mniši, kteří občas odněkud zvědavě vystrčí hlavu. Starý mnich se nás ptá, odkud jsme, a když říkáme: „Czech Republic“, znalecky pokývá hlavou. Malí mniši na nás pokřikují "hello" nebo "joo-lay". Klášter je v podstatě stejný jako ty, které pamatuji v Tibetu. Vzadu svatyně je obrovský Buddha, bohužel sedí v naprosté tmě, tak vyfotit nepůjde. Je tu příjemně, ale musíme pokračovat v cestě ...   [více textu]