Úvod Lidé a život v Indii Užitečné info a ceny Další foto... ZPĚT na Irčairču	DILLÍ Za necelé 2 hodiny jsme ze Šrínagaru v Dillí. Venku je 32oC, kluci se bojí vedra a to ještě sedí v letadle. Zjišťujeme, že úschovna zavazadel a náš odlet do Evropy je na terminálu 2. Teď jsme na terminálu 1. Na „dvojku“ musíme přejet letištním busíkem. Přejezd trvá 20-30min a máme možnost poznat předměstí Dillí. Žebráci žebrají na semaforech, když zastaví auta, pod mostem jsou nějací chudáci s pobíhajícími nahými dětmi. Na terminálu 2 nevezmou do úschovny Michalův foťák s baterkami, baterky musí vyndat. Od letošního roku jezdí z letiště do centra Dillí metro. To je asi obrovská úleva. Lístek na metro je žetonem typu Dostihy a Sázky, před vstupem je opět prohlídka na detektoru kovů a lží a pak kontrola v kabince. Vystupujeme Railway Station, venku je již tma. Davy lidí, teplo a chaos. Snažím se zorientovat, kde je Pahalgham. Nemělo by to být daleko. Za chvíli jsme skutečně tu. Ptáme se v jednotlivých hotelech na ubytování. Je to buď moc drahé nebo bez peřiny a s ještěrkami na stropě. Pak se nás ujme jistý klučina a prý nás zavede na dobré ubytování. Jdeme s ním uličkami o kterých trochu pochybujeme, jestli je dobré se tu pohybovat. Dostaneme pokoj pro všechny (2 velké postele) z klimatizací. Klimatizace pánskou část skupiny uchvátí tak, že se odsud už nemíní hnout. Pavlové se vydávají na lov bankomatů, nemáme čím zaplatit zálohu. My se mezitím seznámíme s dalšími obyvately našeho pokoje – myšima. Jedna uvítá Michala při cestě na záchod, další dvě potom vyběhnou zpoza postele, když ta první utíká z koupelny. Pár koleček po pokoji, prolezou dírou skrz dveře a jsou na chodbě. Po návratu Pavlů se vydáváme do města na jídlo. Hledáme masitou restauraci, protože hodně z nich jsou čistě vegetariánské...   [více textu]